Jak na malířské práce?
Člověk si myslí, že mnoho prací udělá sám (třeba i malířské práce) a bez větších problémů a často to tak i doopravdy je. Najednou přijdete na to, že umíte zatlouct hřebík nebo vyvrtat díru. Objevíte v sobě skryté vlohy pro smontování nábytku nebo položení koberce. A řeknete si, že stejně snadné musí být i malování.
Taky proč ne. Začněme tedy těmi nejjednoduššími věcmi, které jsem u vymalování potřeboval. Nejdřív jsem si samozřejmě musel pokoj vyklidit. Já měl tedy štěstí, protože se dalo vše vynést ven, ale třeba u babičky jsme museli některé věci, jako třeba postel, rozebrat, jinak by tam nebylo k hnutí.
Když byl pokoj prázdný, začali jsme s přípravnými malířskými pracemi. Potřebovali jsme igelit s lepící páskou na překrytí lišt od podlahy a další pásku kolem parapetů, oken, zásuvek a vypínačů. Když jsem to dělal prvně, použil jsem izolepu. Toho jsem však brzy litoval, protože kromě toho, že ta potvora nechtěla z plastů, nechávala po odlepení po sobě lepící stopy, které nás pak při úklidu doháněly k šílenství. Proto radím, v každém případě použijte malířskou papírovou pásku.
Pak následovalo vyrovnávání děr sádrou, co šlo poměrně lehce. Tady bych doporučoval, abyste sypali sádru do vody a nikoliv obráceně. Zdá se sice, že je to to samé, ale není – stačí si to vyzkoušet jednou. 🙂
Když bylo po sádrování, a to jsme měli štěstí, že se toho moc nespravovalo, šlo se malovat. Vytáhl jsem staré štětky ještě z dob, kdy se líčila garáž. Brzy nám bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Ty šmouhy, co po štětce zůstávaly, nás přiměli jít si koupit válečky – a ne ledasjaké. Je důležité, aby to byl správný váleček, aby jste měli dobrou rukověť, vaničku, protože do kýblu se válečkem špatně leze, a samozřejmě otírací mřížku, aby se přebytečná barva utřela a stekla zpět do vaničky.
Co se týče barvy, to je čistě na vás, především co se barevnosti i výrobce týče. Moderní barvy se pouze zředí vodou nebo se do nich kvůli otěru přidá trochu latexové barvy, což ale není úplně nezbytné. K dispozici je celá paleta barev, včetně těch tónovacích. Většina výrobců má již standardní barvy v různých tónech, a dá se snadno vybrat i z nich. Nám se naopak stalo, že výběr byl tak velký, že jsme si nedovedli vybrat, a tak nám poradil odborně vzdělaný prodavač. Měli jsme štěstí, ten pán se fakt vyznal.
A teď zpátky k malování. Nemyslete si, že všechno vyřešíte válečky. Vždy se najdou místa, která se malovat bez štětce nebo malého válečku nedají. Barvu také co chvílí míchejte, aby se neusadila na dně. Barva je pak řidší a dostatečně nekryje. Obecně barva nesmí být ani příliš zředěná ani příliš hustá. Nám se to napoprvé nepovedlo a tak jsme museli vymalovat 2x, protože vše nebylo překryto. Na jedné zdi jsme malovali dokonce 3x, ale jak se pak ukázalo, byly to jenom šmouhy od ne úplně vyschlé barvy.
Abych nezapomněl, zeď před druhým natřením nechte důkladně vyschnout, jinak se Vám může stát, že se vám nezaschlá barva bude lepit na váleček, někdy i s omítkou, a to mi věřte, je to peklo. Pak už jenom čekat až to vyschne a můžete odlepovat pásky a stěhovat nábytek.
Na jedné straně to malování zas až tolik nebolí a pokud jste manuálně zruční, neměl by to být žádný problém. Na straně druhé je to někdy práce na jeden či dva dny podle velikosti a počtu pokojů.
Držím vám palce a věřím, že i když tenhle článek není odborným návodem, jak na to, může vám ukázat, s čím můžete reálně počítat a připravit vás na všechny nástrahy, které s sebou malování přináší 🙂
Váš Martin
